Ďábelský doktor Petiot
Na jaře roku 1944 si obyvatelé ulice Le Suer v Paříži začali stěžovat na odporný, nasládlý dým, který stoupal z komínu jednoho z tamějších domů. Policie na místě zjistila, že dvířka kamen jsou pootevřená a trčí z nich lidská paže. Kolem kamen se kupily zbytky těl, v koutě trup bez nohou a bez rukou. Při domovní prohlídce byly mimo jiné zajištěny i skleněné kádinky a v nich zality ve formalínu mužské i ženské pohlavní orgány, pečlivě odoperované mrtvým. Bylo nalezeno asi dvacet mrtvol, všechny s odříznutými bříšky prstů a s odříznutými rty, aby oběti nemohly být identifikovány. Přesného počtu obětí se policie nemohla dopočítat, některé pozůstatky lidských koster už nebyly k poznání.
Policie si byla jistá, že Petiot vraždil už dříve. Svým obětem - Židům- sliboval pomoc při emigraci z Francie do Argentiny. Oběti musely napřed odevzdat značnou finanční částku a pak byly samotným doktorem „očkovány" proti tropickým nemocem. Těla pak byla rozložena ve vápně v podzemním bazénu a kostry byly spalovány. Při procesu se soudcům snažil namluvit, že zabíjel gestapáky a německé okupanty, ale nikdo mu nevěřil. Hromadný vrah byl sťat gilotinou 25. května 1946. Peníze, které Petiot vymámil ze svých obětí (údajně se mělo jednat až o miliardu franků), nebyly nikdy nalezeny.
Aféra Stavisky
Narodil se nedaleko Kyjeva v židovské čtvrti, ale rodina se brzy přestěhovala do Francie. Otec byl zubař se zajištěnou praxí, takže rodina, potažmo syn, nouzí netrpěli. Alexandr nedokončil školu a za své povolání si zvolil podvody. A nebyl to ledajaký podvodník. Mezi jeho známé patřili vládní úředníci a soudci. Když byl z něčeho obžalován a předvolán na policii, odcházel jako vítěz, neboť důkazy se záhadně ztrácely. O jeho kouscích psalo mnoho novinářů a spisovatelů, mezi jinými i Eduard Bass. Jednou z jeho obětí byl i klenotník, u kterého si koupil brož za sto tisíc franků pro milenku. Věc však měla háček - potřeboval ještě jednu, na vlas stejnou pro manželku. Klenotník neměl na stejnou brož ani materiál, ani kameny, ale měl štěstí. Naskytla se mu nabídka koupit je za dvě stě tisíc. Zákazník s cenou souhlasil, klenotník koupil od nastrčeného prostředníka Staviskyho drahé kameny za dvojnásobnou cenu.
Stavisky z města odjel a odkudsi poslal klenotníkovi strohý telegram, že zakázku ruší. Vydělal na ní pakatel - sto tisíc franků. Kromě toho byl falešný hráč (nikdy mu ale nikdo nic nedokázal), falšoval bankovky a šeky, kšeftoval s cennými papíry, dokázal obalamutit i radní měst Orléans a Bayonne. Patřily mu četné firmy, pojišťovna, expandoval i do zahraničí. To vše pod několika různými jmény. Zní to podivně, ale ochrannou ruku nad ním drželi i podvedení bankéři-věřitelé. Jejich kalkulace byla prostá - když soud pošle Staviského do vězení, nedostanou nic, zůstane-li na svobodě, má šanci peníze „vydělat" a oni mohou vymáhat své dluhy. Alexandr Stavisky vyvolával vášně i po své sebevraždě. Do jeho kšeftů byli zapleteni mnozí politici, a tak se objevilo podezření, že byl zastřelen na příkaz shora, aby se vysocí vládní úředníci zbavili nepohodlného svědka.
Charles Manson a jeho ovečky
Většinu svého života strávil ve vězení, nejčastěji za zločiny jako krádeže aut, podvody a padělání kreditních karet. Určitou dobu se živil jako pasák. Manson rychle zjistil, že dokáže uplatnit svůj zvláštní vliv na „květinové děti" té doby. Brzy měl své stoupence a obdivovatele, tak zvanou „Rodinu", jejíž počet se pohyboval mezi 25 a 100 lidmi. Mansonovi stoupenci bez rozmyslu vykonávali všechny jeho rozkazy. Manson věřil, že dokáže vyvolat rasovou válku řadou nesmyslných vražd, a poslal Beausoleila, aby zabil Hinmana, a další čtyři - Susan Atkinsovou, Charlese „Texe" Watsona, Patricii Krenwinkelovou a Leslie van Houtena do domu Sharon Tate, která byla v té době v 8. měsíci těhotenství.
Její manžel, režisér Roman Polanski, byl v té době pracovně v Londýně. „Zabte všecky, které tam najdete," poručil Manson a vražedné komando vyrazilo. Sharon Tate už v kómatu prosila své vrahy, aby jí opatrně vyřízli z břicha dítě, než ji zabijí. „Nezapomeňte udělat něco magického," zněl další Mansonův příkaz, a tak Atkinsová Sharoninou krví napsala na vstupní dveře „pig", prasata. Manson se této vraždy osobně neúčastnil, ale sám vedl skupinu do domu La Biancových. Po svém zatčení se vychloubal spoluvězňům, že zabil přinejmenším dalších 35 lidí. Manson byl odsouzen k trestu smrti. Ten byl po změně zákonů v Kalifornii změněn na doživotí.
Žena, která nenáviděla lidi
A to tak moc, že dvaadvacetiletá Olga Hepnarová 10. července 1973 záměrně náklaďákem najela do skupiny lidí stojících na tramvajové zastávce s cílem co nejvíce jich usmrtit. Proto také čekala na vhodnou chvíli - zdálo se jí, že čekajících lidí je příliš málo, a ona jich chtěla zabít co nejvíc. Celkem zabila osm lidí, dalších dvanáct bylo zraněno. Znalci u soudu potvrdili, že byla v době činu příčetná, ačkoli se v minulosti léčila na psychiatrii, a dokonce se pokusila o sebevraždu.
Motivem činu byla nenávist vůči lidem, podle vlastních slov se chtěla pomstít celé společnosti i své rodině. Soud vynesl rozsudek smrti - poprava oběšením. Ta byla vykonána roku 1975 a Olga Hepnarová byla poslední popravenou ženou na území Československa. Kat, který ji popravoval, vypověděl, že před popravou projevovala panický strach ze smrti: „Než jsem ji dovedl a oběsil, podělala se mi a pomočila a pozvracela tak, že mi toto mé řemeslo zhnusila... Proto jsem proti trestu smrti."
přidat příspěvek