Whisky - živá voda Dnes už nelze přesně zjistit, kdy poprvé někoho napadlo destilovat alkohol. I když se dá s úspěchem předpokládát, že tyto dovednosti zvládaly už dřívější generace, první zmínka o skotských výrobcích se datuje do roku 1494, kdy si takto přilepšovalo jisté mnišské společenství. To si svůj recept na jakousi kašovitou hmotu podobnou pivu prý přivezlo odněkud z Dálného východu. Svůj název získala whisky od pojmenování živá voda, který se taky velice často užívá pro tento zlatavý nápoj. Ve staroskotském jazyku (gaelštině) totiž toto spojení zní - Uisge Beatha. To se během let nejdříve smrsklo na název "usky", z něhož už byl jen krůček ke konečnému označení whisky.
Whisky - nejdůležitější je čas Pro výrobu pravé skotské whisky neexistuje jiná surovina než ječmen. Ten se po namočení nechá vyklíčit na podlaze sladovny. Důležité je předejít jeho zapaření pravidelným obracením a taky ho nenechat klíčit déle než týden. Poté se ječmen usuší v peci, čímž se zabrání jeho dalšímu klíčení. V tomto bodě taky budoucí whisky dostává svou charakteristickou chuť neboť pece se zpravidla vytápějí rašelinou. Neméně má na chuť pravé skotské whisky vliv i voda, která se smíchavá s již pomletým ječmenem. Podle toho, kde pramen vzniká a kude posléze protéká, může mít whisky několik různých příchutí.
Whisky - péče jako o mimino Tekutina, která vznika po přidání vody a kvasinek se poté dvakrát destiluje a všechno se měří téměř na lékarnických vahách. Do uzamčené nádrže, od níž má klíče pouze výběrčí daní nebo pracovník celní správy, se tak dostane pouze nejčistší destilát (kolem 70% alkoholu). Poté se začne whisky stáčet do sudů. Ty jsou v každém případě již použité a nemusela v nich být původně jen whisky. V nich nápoj dozrává několik let a její stáří je určováno podle délky uložení v sudu, protože po následném stočení do láhví už whisky nedozrává. Koupíte-li si tedy osmiletou whisky, tím, že ji necháte uzamčenou v baru nebo zakopanou na zahradě, s jejím stářím a kvalitou už nic neuděláte.