System of a Down - arménská hladivá pěst
kloffin kloffin
22.05.2006
Když vydali v roce 1998 své první album, zařadili se po boku jiných kapel, které formovaly směr zvaný nu metal. O tři roky později však jejich druhá deska Toxicity znamenala zrod fenoménu System of the Down.
System of the Down - čerstvá krev v mainstreamu
Stejně jako mnoha jiným průkopníkům i těmto potomkům arménských přistěhovalců trvalo téměř deset let, než dosáhli uznání, které si bezesporu zaslouží. Jejich mix metalu, hard rocku, punku, popu, folklóru a dalších ingrediencí, které s přirozeností sobě vlastní mísi do neprostupného a soudržného masivu, oslovil na počátku nového tisiciletí všechny fanoušky, jimž chyběl na hudební scéně nový impuls. Dnes už je dokonce bez problémů hrají i ty hudební stanice a píši o nich i ty média, která by na nich v době jejich začátků nenechali nit suchou.
System of the Down - mladí a neklidní
Příběh SOAD spadá přesně do škatulky vyprávění - jak chudí chlapci svou pílí a tvrdohlavostí ke štěstí přišli. Historie této kapely začíná v roce 1993, kdy se dvě nejviditelnější postavy, zpěvák Serj Tankian a kytarista Daron Malakian, náhodou potkali v jednom nahrávacím studiu. Každý tam pobýval se svou skupinou, ale od té doby jim bylo jasné, že spolu musí něco podniknout. To "něco" byla jejich první kapela nazvaná Soil. Do stejné arménské školy v Hollywoodu, kterou oba navštěvovali, docházel i jistý Shavo Odadjian a celkem pravidelně se motal okolo nově vzniklé skupiny, až to její členové nevydrželi a nabídli mu, aby se o ně staral jako manažer. Shavo však kromě organizačních schopností ovládal i baskytaru a jednoho dne se z něj stal právoplatný člen formace. Ta si roku 1995 změnila jméno na System of a Down.
System of the Down - krycí jméno Rubin
Po natočení několika demo snímku byl vyměněn původní bubeník Andy Khachaturian za Johna Dolmayana, čímž sestava System of the Down dosáhla podoby, která platí i dnes. Rozhodující pro její další existenci byl však koncert, který odehrála ve Viper Room klubu v domovském Hollywoodu. Zaměstnanec vydavatelství Maverick Records Guy Oseary totiž na tuto akci pozval svého známého, legendárního producenta Ricka Rubina (SLAYER, RED HOT CHILLI PEPPERS, BEASTIE BOYS atd.). Toho hudba čtveřice poslala do kolen a netrvalo dlouho a kapela měla na stole smlouvu s American Records.
System of the Down - spuštěná lavina
Od té chvíle už čekaly SOAD jen samá pozitiva a jistoty. První Rubinem produkované album přineslo do té doby neslýchanou směs v rozmezí mezi death metalem a hard corem až po arménské lidovky. Rubin pro kapelu udělal to nejlepší, co mohl, postavil ji do studia a nechal ji hrát, aby vynikla její spontánnost a síla. Všechno je to živočišné, včetně vokálu Serje Tankiana, který chvíli hřímá jako správný hard corový frontman, jindy však připomíná prodavačae na orientálním trhu. Co na tom, že občas zaskřípe nějaká ta struna a že některý tón není úplně dotažený. SOAD se valili tehdy nu metalovým údolím, kam je mnozí zaškatulkovali, ale po čase toto tvrzení museli vzít zpět. Jejich hudba se totiž zdráhala vstoupit do jakékoliv šablony.
System of the Down - z nadějné předkapely zářivá hvězda
Po tři roky brousil kvartet koncertní pódia před SLAYER, což byla rovněž zásluha Ricka Rubina, aby v roce 2001 vypustil do hudebního světa naprostou bombu jménem Toxicity. Vydání této desky by se možná dalo přirovnat k době, kdy BLACK SABBATH vydali svou první stejnojmennou prvotinu. SOAD do Toxicity narvali opravdu všechny své hudební vlivy a podali to s energií, která v nich nezapře jejich předky. Serjův zpěv vás rovným dílem fackuje a hladí, zvraty z prudkého kalupu do baladické něžnosti jsou zcela běžné. Někdy SOAD zni jako na milimetr přesně seřízené švýcarské hodinky, jindy zase nechají zvítězit emoce a hrají špinavě a syrově jako kapela z posledního zaplivaného klubu. Těch čtrnáct písní druhého alba, to je výtažek ryzí hudby. To, že tato slova nejsou nějakým plácáním do větru, potvrzují milióny prodaných nosičů na celém světě.
System of the Down - ukradněte si nás
Kromě sólových koncertních tras se SOAD připojili i k putujícímu cirkusu nazvaného Ozzfest. Není třeba dodávat, že tentokrát byli jednou z nejvíce sledovaných kapel na hlavním pódiu. Kromě živého hraní však připravili překvapivě i další desku. Po nahrávání debutového alba i Toxicity zůstala spousta skladeb, které se pro tyto desky nevyužily. Protože však šlo o kompozice, který by bylo škoda nechat ležet někde v šuplíku, přišla skupina s nápadem jakéhosi oficiálního pirátského alba. Jednoduchý čenobílý obal totiž přímo hlásá "Steal This Album". I když se jednalo o "odpad" z regulérních alb, i tato deska je nabitá výtečnými písněmi, ze kterých energie přímo přetéká.
System of the Down - tvůrčí přetlak střídá pauza
Následovalo další nekonečné ježdění po všemožných koncertních šňůrách, přičemž však kapela neustále komponovala. Nakonec se jim sešlo kolem třiceti nových skladeb, ze kterých se měla vybrat konečná podoba alba. Nakonec však bylo "Systémům" líto vyřadit tolik skladeb a vznikl nápad vydat novou desku jako dvoj CD, respektive jako dvě těsně na sebe navazující desky. Projekt Mesmerize/Hypnotize se dočkal své realizace (opět ve spolupráci s Rickem Rubinem) na jaře respektive podzim roku 2005. Zatímco první deska by se dala označit za (první) tvůrčí přešlápnutí v kariéře SOAD, její o půl roků mladší dvojče uvedlo všechno na pravou míru. Kvartet má v sobě stále ony vlastnosti, které k němu přitahují takové masy lidí s různým vkusem. Na druhou stranu však už jistě pociťuje vlivy, kterým jsou vystavovány kapely hudebního mainstreamu. Možná i proto před pár týdny kapela vyhlásila, že si dá blíže nespecifikovanou tvůrčí pauzu. Ta by však prý neměla znamenat konec jedné z nejinvenčnějších kapel současné rockové scény.
Jak se vám líbil článek?
Hodnocení:
4.0
Počet:
1
Nejlepší:
4
Nejhorší:
4
Diskuze