Synopse
Arthur Bishop je “mechanik” – elitní zabiják s unikátním talentem pro čisté odklízení cílů. Je to práce, která vyžaduje profesionální přesnost a absolutní nestrannost… a Bishop je ten nejlepší. Když však zabijí jeho rádce a kamaráda Harryho, Bishop ztrácí jednu ze svých předností - nezaujatost. Další úkol tak přichází od něj samého: zodpovědní budou pykat! Jeho mise se však zkomplikuje, když se Harryho syn, Steve, k němu přidá se stejnou touhou po pomstě a odhodláním přiučit se Bishopovu řemeslu. Mechanik zabiják jel vždy jen sám na sebe, ale nemůže se obrátit zády k Harryho synovi. Metodický nájemný vrah zavede impulzivního studenta do hloubi svého světa a smrtelné partnerství je zpečetěno.
15 let a 2 generace – o tvorbě filmu
Žánrová klasika Mechanik zabiják z roku 1972 s Charlesem Bronsonem v hlavní roli je poklad, který se tvůrci rozhodli přinést dnešnímu mladému publiku. Po 15 letech rozvíjení se konečně zdařilo naplnit cíl, tj. přivést tento poklad na filmová plátna. Ve filmu se nejen propojují generace diváků, ale také tvůrců. Irwin Winkler a Robert Chartoff, kteří produkovali původní film, přijali nabídku svých synů, Davida a Williama, a společně se pustili do tvorby nového Mechanika zabijáka, neboť pro něj mají slabost.
„Mechanik zabiják z roku 1972 byl v podstatě prvním filmem, který představil samostatný podžánr – hitman,“ uvádí Bill Chartoff. „Byl to neuvěřitelný thriller, na který navázala celá řada dalších filmů o nájemných zabijácích. David a já jsme vždy uvažovali o scénáristovi Lewis Johnu Carlinovi, který také napsal Velkého Santiniho a mnoho dalších úžasných filmů. Vytvořil pro nás skutečně unikátní příběh a z hlavní postavy Arthura Bishopa nový druh hrdiny.“
Jak Irwin Winkler uvádí, postava Arthura Bishopa byla jedním z hlavních faktorů, proč vzít znovu do ruky původní, téměř 40 let starý projekt. „Carlino nám poslal svůj scénář a my s Bobem jsme na něj okamžitě reagovali. Bishop je z časového hlediska velmi originální filmová postava – osamělý muž, který vyhledává lidský kontakt a společnost. Vezme si učedníka, ale nakonec ta potřeba hodnotnějšího, více lidského života znamená jeho pád.“
Ačkoliv byl původní film úspěšný (zvláště na mezinárodním trhu), dosáhl označení „žánrová klasika“ teprve před několika lety. V 70. letech neměly filmy dlouhou životnost po uvedení v kinech, jako je tomu dnes. To nastalo až ve chvíli, kdy vstoupily na trh kabelová televize a DVD. Za poslední desetiletí tak kdy vliv Mechanika zabijáka vzrostl a získal mnoho fanoušků.
„Lidé chodili za mnou a Bobem a říkali, že právě objevili Mechanika zabijáka, a ptali se, jestli jsme někdy přemýšleli o remaku,“ vzpomíná Irwin Winkler. „Jejich zájmem jsme byli upřímně překvapeni, protože jsme na ten film skoro už zapomněli.“
Ale ta zodpovědnost byla nepopiratelná, a tak ti dva chlápci spojili se svými syny, aby vytvořili „nové představení“ verze filmu z roku 1972.
První objednávkou byl scénář
Po několika prvních náčrtech se příběh spíše posouval dál od svých původních kořenů (začalo to více připomínat špionážní thriller), a tak producenti přesměrovali zaměření scénáře zpět na základy originálu – vztah mezi Arthurem Bishopem a jeho učedníkem Stevem McKennou.
V příběhu je Bishopův mentor a blízký přítel Harry McKenna zabit a jeho smrt má závažný efekt. Bishop tak souhlasí trénovat Harryho syna Stevea, který se touží pomstít těm, kteří jsou odpovědni za otcovu smrt, a chce se stát zabijákem.
„Je to klasický vztah učitel – chráněnec a v určitých ohledech podobný vztahu otec – syn, vztah klasicky rozpracovaný do vrstev a komplikací, ale také s mytologickou a freudovskou povahou,“ popisuje Bill Chartoff. „Tato dynamika vyzdvihla původní film oproti ostatním žánrovým filmům tehdejší doby a dnes činí z Mechanika zabijáka poutavý akční thriller.“
Vztah Arthura Bishopa a Stevea McKenna zůstal ústředním bodem příběhu, ale další prvky musely být u Mechanika zabijáka updatovány, aby ho dnešní diváci ocenili, neboť mají u akčního thrilleru jiná očekávání než v 70. letech. „Filmy 70. let více spoléhaly na náladu a atmosféru,“ uvádí Bill Chartoff. „Dnešní diváci očekávají drama, které je logické a motivující.“
Jakmile získal scénář konkrétní tvar, bylo dalším krokem hledání režiséra, který by dokázal natočit film založený na vývoji postav doplněný o akci. Tehdy přišel Simon West. „Nikdy jsem původního Mechanika zabijáka neviděl. Na tomto projektu mne nejvíce lákalo to očekávání,“ říká West. „Během posledních let vznikla řada filmů o nájemných zabijácích, ale tento vrah je jiný, neboť své vraždy staví tak, aby vypadaly jako nehody. On nestřílí lidi nebo je nevyhazuje do povětří jen tak. Tento stupeň komplikovanosti činí příběh mnohem více důmyslným a chytrým. Arthur Bishop je skvělý v tom, co dělá, ale není bezohledný, což mi přišlo vážně skvělé.“
Z pohledu producenta byl West přirozenou volbou pro tento projekt. Jeho filmografie, která zahrnuje Con Air, Generálovu dceru a Laru Croft: Tomb Raider lehce ukazuje, že zná svou cestu kolem akčních scén a zároveň umí uchopit filmové postavy. „Ve chvíli, kdy se Simon přidal k tomuto projektu, vložil hodně času a úsilí do vytvoření postav,“ pokračuje Chartoff. „Pro něj bylo velmi důležité, aby byly komplexní, ne pouhé karikatury. Chtěl, aby se ztotožňovaly s motivacemi, které propůjčí zápletce a příběhu důvěryhodnost.“
O postavě Bishopa říká: „Bishop se nachází v určitém bodě svého života, kde je na vrcholu hry, ale není si úplně jistý, jestli ho to dále naplňuje. Myslím, že je to věc, se kterou se mohou lidé snadno ztotožnit.“ Bishop musí být sympatický, ale také musí mít nádech elitního, bezpříkladného zabijáka – ‚mechanika‘. Jak Chartoff pokračuje: „Není mnoho herců, kteří by mohli kráčet ve šlépějích Charlese Bronsona.“ Najít toho správného herce bylo tedy klíčovým bodem projektu.
Kdo říká, že je těžké najít dobrého mechanika
„Jason Statham byl jediný herec, kterého jsem si pro tuto roli dokázal představit,“ říká Bill Chartoff. „Kdyby Jason tuto roli nepřijal, pochybuji, že by se film natočil. On je zkrátka tou nejlepší volbou pro Bishopa.“ Filmaři dobře znali Stathamovu práci ve filmu, od Sbal prachy a vypadni, k Zastav a nepřežiješ a mnoha dalším.
Jak Irwin Winkler vysvětluje, Stathamův atraktivní vzhled dodala roli zajímavý rozměr. „Bishop nemá žádné charisma. Své emoce neprojevuje a je prostě někdo, s kým byste nechtěli být. Jason v této roli nabízí zajímavou kombinaci. Vtáhne vás do děje a vy najednou sympatizujete s jeho životem. Nedokáži si představit, že by jiný herec dokázal dosáhnout takového paradoxu.“
Režisér Simon West, který Stathama potkal před několika lety na jiném projektu, nemůže nesouhlasit. „Sleduji Jasonův vývoj po celé ty roky,“ říká. „On dokáže vyjádřit široké spektrum emocí často jen pouhým pohledem, což je důležitý fakt, kdy ‚mechanik‘ tráví většinu času o samotě.“
„On je také velmi fyzicky zkušený herec,“ pokračuje West. „Je neuvěřitelně nadaný. Jason chtěl a dělal většinu kaskadérských kousků sám. Nemluvě o tom, že vypadá jako někdo, kdo dokáže zabít deset chlapů holýma rukama. Takže se na tu roli perfektně hodil.“
Jason Statham dostal scénář. Před lety viděl původní film a je velkým fanouškem Charlese Bronsona, takže okamžitě tuto nabídku přijal. „Scénář se mi skutečně líbil. Byl velmi chytrý. Vždy si vybírám akční filmy, které jsou vyzrálé, a tento scénář přesně zapadal do mých požadavků.“
Jakmile byla obsazena role Bishopa, bylo důležité najít pravého herce pro Stevea McKenna (v původním filmu ho hrál Jan Michael Vincent). Takový herec musel být přesvědčivý jako začínající nájemný vrah a zároveň musel mít ohromné herecké nadání, aby zahrál traumatický, emocionální oblouk této postavy. West věděl přesně o herci, který by to zvládnul. „Představa Bena Fostera jako Stevea McKenna mi vytanula na mysli okamžitě,“ říká West. „Je to skvělý herec. Má polohy herectví, které jsou ‚Brandovské‘.“
Obsazení dvojice Statham a Foster fungovalo jak na plátně, tak i mimo něj. Jak Bill Chartoff uvádí, „když jsou ti dva herci spolu na plátně, nemůžete z nich zkrátka spustit oči.“ West připisuje jejich pozitivní vzájemný vztah podobnosti jejich rysů, navzdory jejich osobním rozdílům. „Oba mají velmi odlišné povahy, ale v mnoha směrech se překrývají. Oba mají stejnou vášeň pro realitu – realitu postavy a vizuální realitu. Mohl jsem obsadit lidi, kteří by si byli podobní, ale podle mne by to bylo moc uhlazené. Oni pochází z hodně odlišných prostředí, odlišných zemí a mají odlišnou výchovu, ale jako herci spolu pracují perfektně. Tím, že jsou jiní, skvěle to mezi nimi jiskří.“
Statham byl zaujat Fosterovým talentem a pracovní morálkou. „On je ohromný herec s velkou zásobou energie. Dělá svůj úkol a má plno skvělých nápadů. Dělal věci nad rámec svých povinností. Některé kaskadérské kousky, které jsme dělali, byli hodně děsivé, dokonce i pro někoho, jako jsem já, který dělá kaskadéra celý život.“
Na dotaz ohledně Stathama Foster uvádí, že je nadaný nejen atleticky, ale hlavně herecky. „Jason je fakt zábavný. Hodně jsme se nasmáli. Byl jsem jeho fanouškem, ještě než jsme se sešli – obdivuji např. Loupeži po italsku, Sbal prachy nebo Zastav a nepřežiješ. On je neuvěřitelně nadaný chlápek a v tomto filmu předvádí dokonalou, čistou práci.“
Tito dva hlavní herci jsou ve filmu doplněni malou, ale velmi silnou vedlejší postavou legendárního herce Donalda Sutherlanda v roli Bishopova přítele a mentora a Steveova otce, Harry McKenna. Ačkoliv se jeho postava objeví na plátně jen krátce, Harry je velmi podstatným článkem příběhu. „Harry je základním pilířem tohoto dramatu,“ uvádí Bill Chartoff. „Jeho smrt je důležitou motivací dalších postav a celé zápletky.“
Filmaři byli nadšeni, když Sutherland tuto roli přijal. „Donald je neuvěřitelně pohotový,“ říká Chartoff. „Na place jsme měli možnost sledovat skutečně mistrovské herectví. Bylo nádherné ho tam mít. Roli Harryho McKenna dodal velmi srdečný a fascinující směr.“
Pro Sutherlanda byl Mechanik zabiják šancí znovu pracovat se starými kolegy a s režisérem, jehož práci obdivuje. „S Irwinem a Bobem jsem pracoval před více než 40 let (filmy The Split (1968) a S*P*Y*S (1974)) a s Jasonem jsem točil Loupež po italsku. Příležitost s nimi znovu pracovat a točit se Simonem, to mne pro tento projekt zlákalo.“ Irwin Winkler dodává: „Donald je velmi vstřícný a oddaný ke svému štábu. Hraje již tolik let, ale stále je jako student, který právě dokončil školu – má v sobě tolik entusiasmu.“
Každý skvělý akční thriller má ve svém scénáři roli zajímavého padoucha a Mechanik zabiják není výjimkou. Dean Sanderson, kterého hraje herecký veterán Tony Goldwyn, je hlavou organizace, které Bishop a Harry McKenna věrně sloužili několik let. Když Bishop zjistí, že jeho šéf podváděl při svých jednáních s ním a jeho motivace odstranit Harryho byla zcela jiného rázu, než tvrdil, stává se Sanderson pro Bishopa a Steva terčem č. 1.
„Tony má schopnost být velmi okouzlující, srdečný a inteligentní,“ vysvětluje West, „ale také dokáže být hodně podlý a nechává diváky uvěřit, že je vážně zlý. To je kombinace, kterou jsme pro tuto roli potřebovali.“
Až do chvíle, kdy Bishop převezme úlohu mentora vůči Stevovi, žije celkem klidným životem. Jeho jediným vztahem, mimo přátelství s Harrym, je jeho přítelkyně Sara. „Je důležité vědět, že Bishop není robot. Líbí se mu ženy a přitahují ho,“ vysvětluje West. „On chce společnost žen, ale nechce si někoho plně, emocionálně pustit do svého života. Se Sarou má zvláštní vztah, kdy ji divák v první chvíli považuje za jeho přítelkyni, ale pak zjistí, že je jen jeho doprovodem. Sara by ráda byla jeho přítelkyní, ale Bishop si ji nechce více připustit k tělu.“ Filmaři rychle vybrali pro tuto roli herečku a modelku Mini Andenovou. „Mini je vážně krásná a úžasná holka,“ popisuje West. „Ona má pravou dávku zranitelnosti. Nikdy byste ji nepodezírali, že nežije s Bishopem, protože svoji úlohu hraje naprosto věrohodně. Je to perfektní herečka a před sebou má velmi slibnou kariéru.“
Mechanici kaskadérských triků
Tak jako u jakéhokoliv jiného akčního filmu, je i v Mechanikovi zabijákovi mnoho kaskadérských scén. Ale oproti jiným akčním snímkům se hvězdy tohoto filmu nenechaly v řadě případů zastupovat odborníky. Koordinátor kaskadérů Noon Orsatti, jehož otec a strýc dělali kaskadéry v původním Mechanikovi zabijákovi, byl ohromen zapojením Jasona Stathama a Bena Fostera. „Jason přináší mnoho tomuto projektu,“ říká Orsatti. „Pomáhá to, že je prvotřídní atlet. Kromě své atletické průpravy strávil Statham také roky u britského, potápěčského týmu a jeho potápěčské zkušenosti se ve filmu hodily.“ Stejně jako sám prováděl kaskadérské kousky, podílel se Jason na vývoji jednotlivých scén. „Jeho postřehy byly neocenitelné,“ pokračuj Orsatti. „Od začátku do konce byl součástí tohoto procesu. Rád se do toho zapojuje a ‚špiní si ruce‘.“
Proces přípravy kaskadérských triků je dosti rozsáhlý. Pro kaskadérský tým Mechanika zabijáka to znamenalo obejít lokace, vytipovat si celou linii příběhu pro jejich scény, natočit vše na HD kameru a následně zrevidovat akrobacii podle připomínek Jasona a filmařů. Jakmile byla každá kaskadérská scéna natočena, věděli všichni, do čeho se dostávají.
Ale stejně jako byl tým kaskadérů připraven na aktuální natáčecí dny, byli také vždy flexibilní pro tvorbu a předělávku jednotlivých prvků na natáčení. Action designer a pomocný režisér David Leitch vzpomíná na změnu, která byla provedena během natáčení ‚bojové scény‘ mezi Deanem Andersonem a Bishopem a Stevem v ulicích New Orleans. „Pro jednoho z kaskadérů jsme vytvořili bunjee výstroj za pomoci obruče a řetězu, aby to vypadalo, že se Bishop chrání, aby se nezranil při jednom manévru, ale Jason řekl: ‚Ne, chci, aby to bylo surovější. Bishop by takové věci nedělal.‘ Takže jsme tu výstroj dali pryč. Díky tomu získala scéna více násilný, akční a vzrušující vzhled.“
Pro Bena Fostera bylo ponoření se do kaskadérských kouzel něco, z čeho byl nadšený a zároveň měl strach. „Točit film jako je Mechanik zabiják je prostě klukovský sen. Vždycky jsme si hrávali s klacky a tyčemi, které měly být jako zbraně. Tento film mi umožnil si hrát jako dospělý – jsou to kluci se zbraněmi, kteří dělají špatné věci zlým lidem.“
Jedna scéna však byla pro Fostera skutečnou výzvou – prohánět se na baráku s 30 patry, 110 metrů ve vzduchu. „Viset jen na drátu a padat není tak těžké,“ vysvětluje Foster. „Je to spíše čtyřminutové šplhání, které vám klade otázku, proč jste to za sebe nenechal udělat kaskadéra. Po druhém pokusu jsem ale nechtěl skončit.“
Mimo jiné pomohlo i to, že tam byl Statham, který Fosterovi radil. „Poradil mi, abych se zaměřil na jeden bod na horizontu a na ten se zaměřil,“ vzpomíná Foster. „Naneštěstí ten drát začal rotovat a já ten bod nemohl najít. Jediné, co mi dávalo svobodu, bylo si pořád opakovat ‚do pr…‘.“ Nakonec byly akční scény pro Fostera těmi nejoblíbenějšími z celého filmu.
Mechanik zabiják v New Orleans
Filmová lokace hraje ve snímku důležitou roli. Pro Mechanika zabijáka je touto postavou New Orleans. Jak Bill Chartoff popisuje, „nálada a atmosféra lokace prosakuje jako osmóza do pocitu filmu.“
Rozhodnutí natáčet v New Orleans bylo učiněno v první řadě kvůli faktu, že toto město má mezinárodní nádech a může zastupovat četné geografické lokace (např. Chicago, D.C. a Jižní Ameriku). Manažerka lokací Batou Chandlerová prozkoumala toto město a přilehlé oblasti a hledala vhodné prostory pro natáčení. Viděla původní film a použila jeho tón a energii jako inspiraci – ačkoliv filmaři nakonec použili moderní přístup ve vzhledu této nové verze.
Lokace byly neuvěřitelně různorodé. Klíčová místa použitá ve filmu zahrnují New Orleans World Trade Center, které, navzdory ničivým účinkům hurikánu Katrina zastupuje mrakodrap – hotel, dále pak dům/wellness centrum s moderním nádechem poloviny minulého století, který sloužil jako Bishopův domov (tento dům je přístupný pouze po vodní cestě lodí, což se hodí k Bishopově povaze – snaze žít zdánlivě v izolaci), francouzská čtvrť pro apartmán Bishopovy vášnivé milenky a dům ve městě, který vypadal jako obydlí z Palm Springs. Kvůli škodám, které po sobě zanechala Katrina, mělo mnoho z těchto budov jen virtuální fasádu. Pro některé vybudovali filmaři přímo na místě interiéry (jako dům v Palm Springs) a u jiných se interiéry vystavěly ve studiích (např. hotelové apartmá).
Production designer Richard Lassalle již několikrát pracoval s Westem na různých projektech, takže když se ho Simon zeptal, jestli by přijel do New Orleans, s nadšením souhlasil. Všechny scény musely být pečlivě vytvořeny do nejmenších detailů, ale žádná neodrážela povahu postavy tak, jako Bishopův dům. „Vytvořil jsem Bishopův dům, aby byl skromně důmyslný,“ uvádí Lassalle. „Bishop je řemeslník a to musí odrážet i jeho dům.“ Na začátku se točilo přímo v domě, ale Bishopův ‚soukromý pokoj‘ byl vybudován odděleně ve studiích. V tomto pokoji probíhalo natáčení až na samém konci projektu, neboť v něm figurovalo velké množství rekvizit, které Bishop získal během svých vražd.
Odkaz mechanika
Pro Westa byl Mechanik zabiják příležitostí točit film, „který funguje na mnoha úrovních a může zaujmout mnoho různých skupin diváků.“ Film toto právě slibuje. Podle Westa „se můžete posadit a užít si tu jízdu, ale když se chcete dostat trochu hlouběji, máte zde nepřeberné množství příležitostí.“
Irwin Winkler souhlasí a dodává osobní postřeh o této zkušenosti za sebe a Roberta Chartoffa: „Je úžasné mít odkaz na původní film, který jsme točili, a mít také do natáčení zapojeny své děti. Je to zvláštní propojení s filmem, ve kterém jsou výrazné paralely otec/syn.“
Pracovní nasazení přivést Mechanika zabijáka zpět na filmová plátna shrnuje Jason Statham: „Ten příběh má skvělé univerzální téma pomsty a splacení, ale hlavní prioritou bylo natočit akční film, thriller, na který bychom všichni mohli být pyšní. Jsou tu nezdolní fanoušci originálního filmu, kteří určitě rádi uvidí tento snímek, ale nyní je tu i nová generace diváků, kterým bude tento skvělý příběh nově představen.“
Diskuze