Skeleton - po hlavě do ledového koryta

Nejsem si úplně jist, jestli se někteří setkali s pojmem skeleton. Jak jistě dobře odhadujete, bude se zde jednat o kostru čehosi - v tomto případě tedy saní, které přesně kopírují lidské tělo.

Lépe řečeno, velmi malých saní, na které si závodník lehá břichem dolů a v této pozici hlavou napřed sviští ledovým korytem do cíle.

Oproti třeba bobům nemají skeletonové sáně nože a ovládání je rovněž odlišné od klasických sání. Skeleton se řídí rameny, hlavou a případně špičkami bot.

Ve vysokých rychlostech jsou to hry, při nichž rozhodují centimentry možná i milimetry. Při takové stotřicítce už s váma může byť i nepatrné trhnutí hlavou pěkně zamávat, ačkoliv skeleton má těžiště poměrně nízko.

Skeleton pochází ze Švýcarska, ač se to nezdá možné, první závod se zde jel už v roce 1884. Právě díky Švýcarsku už jezdci na nízkých saních v historii dvakrát nakoukli do programu olympijských her - bylo to opakovaně ve Svatém Mořici v letech 1928 a 1948. Poté následovala dlouhá proluka, kterou přerušila až olympiáda v roce 2002 v Salt Lake City.

A jak je to tedy s těmi sebevrahy v ledovém korytu? Podle mnohých závodníků sice jízda hlavou napřed a zhruba tak patnáct dvacet centimetrů na podložkou přináší neuvěřitelnou porci adrenalinu, ale vzhledem k tomu, že skeleton je v podstatě rovné prkno bez nožů, nehrozí takové riziko jako u saní nebo bobů v případě převrácení. A na nějaký ten škrábanec či modřinu jsou jezdci z ledových tobogánů zvyklí.