Nejsme jako oni
O Havlovi se rozhodně nedá pořádně mluvit bez zmínky o sametové revoluci a jeho roli v ní. Jako někdo, kdo v té době ještě pořádně ani neuměl mluvit, se v tomhle musím spolehnout na svoje politologické vzdělání a na to, jak o něm mluví mí rodiče. Takže jen do toho - klidně mě obviňte, že o tom nic nevím a že tomu nerozumím. Svým způsobem na to ale taky mám jedinečný pohled, stejně jako všichni mí vrstevníci - děti revoluce, které šly už i do školky až potom. Když si čtu o světě předtím, a srovnám to s tím, jaký jsem ho znal já a moje generace, můžu aspoň docela dobře zvážit, jestli nám to stálo za to. Především jsem vážně rád, že ta revoluce proběhla nenásilně. Kdyby se to zvrhlo jako při tolika jiných revolucích, kdoví jestli bych ještě měl rodiče nebo jestli by se teď někdo naopak nechtěl mstít mně. Mnohem horší je však všechno to šílenství, které bych v totalitním státě musel brát jako normální - odměňování a chválení udavačství a závisti, posměch "inteligentům" a nevážení si výjimečných lidí, nucená (obvykle značně duchomorná) práce, která byla navíc prodávaná masám jako velké dobro... Nemůžu než být rád, že jsem se toho nijak neúčastnil a jsem vděčný za sametovou revoluci i v tom, jak proběhla. Někdo může tvrdit, že na tom Havel nemá žádnou velkou zásluhu, že si to tak soudruzi sami připravili a domluvili jako bezpečný odchod. Jako student politiky a historie jsem ale přesvědčený o tom, že mocipáni se nevzdávají jen tak a že nenásilí se neobejde bez myšlenkových vůdců, kteří jej silou své osobnosti vštípí nepokojným davům.
Prezident idealista versus prezident pragmatik
Další zajímavá věc na Václavu Havlovi byla to, že vlastně o nějaké mocenské postavení ani neusiloval. Ale ne nadarmo se říká, že moc by nejlépe měla být právě v rukou těch, kteří o ni nestojí, protože takové lidi nezkorumpuje. A že jsme si užili politické korupce. A ještě stále užíváme. Vsadím se, že právě na zkorumpované politiky dneska nadáváte. Jen si vzpomeňte na Havla v úřadě a na to, že o něm se něco takového určitě říct nedalo. Hlavní kritika proti Havlově politice spočívá v tom, že o spoustě věcí neuvažoval realisticky - ideály jsou sice krásná věc, ale není přece lepší pro svůj lid politik, který v duchu Machiavelliho klade konkrétní prospěch své země nad svoji osobní čest Který má ostré lokty a rozumí ekonomice No a teď si představte našeho současného prezidenta, Václava Klause. Nebudu tvrdit, že Havel je dokonalý a Klaus zločinec, to by bylo přiliš zjednodušující, nakolik je to pro některé lákavé. Havel udělal spoustu chyb nebo alespoň ne úplně zdařilých rozhodnutí - jako třeba s amnestií pro všechny vězně. Bylo by krásné, kdyby většina takto propuštěných lidí najednou prozřela a začala se chovat slušně, ale tak to bohužel na světě nechodí (za pár měsíců jich tam ta většina byla zase zpátky zavřená). Na druhou stranu Klausova kupónová privatizace připravila stát a mnoho jednotlivců o spoustu majetku. Oba přístupy mají své nedostatky, produkují chyby stejně často, jen jiného druhu a s jinou cenou. Já osobně jako idealista tíhnu samozřejmě k Havlovu idealismu, ale jestli jsem se od Havla něco naučil, tak je to určitě potřeba normálního lidského respektu a pochopení i vůči protivníkovi a jeho názoru. Protože jen na základě toho se dají konflikty řešit nenásilně.
Havlův věhlas a jiné hlasy
Teď když je Havel po smrti, ve světě na něj pějí politici samé chvalozpěvy. Tedy kromě mezinárodních komunistů, ti naopak ve své žalostné pomýlenosti jásají. Není to však náhlý zájem o jeho osobu - Havel byl dlouhodobě považován za jednoho z předních (a určitě politicky nejmocnějších) světových humanistických intelektuálů. No a my jsme tady doma většinu času poslední dobou trávili jeho očerňováním, banalizováním a/nebo zapomínáním. Hlavně na naší politické scéně. Ale co čekat od nás, Čechů (a Moravanů a Slezanů) - dokud jakýkoli Čech neuspěje v zahraničí, doma bude nepodstatným amatérem, který nestojí za řeč. A i pak si jej budou víc vážit v cizině, snad s výjimkou našich sportovců. Rozpoznávání velikosti a významu našich vlastních občanů se pořád po éře komunismu ještě moc nezotavilo. Zkuste se na Havla podívat nezaujatě, jako kdybyste nebyli ze stejného státu a stejné epochy, jen na základě toho, čeho dosáhl. Jako kdybyste to četli v nějakém historickém románu z dob dávno minulých. Protože jednou to přesně tímhle bude. Jak často se mírumilovný básník/filozof stává vládcem Jak často se za něj postaví lid tak pevně, že před básníkem ustoupí i otrlý a bezohledný tyran Havel byl navíc politickým vězněm. Paralely s Gádhím nebo Nelsonem Mandelou se přímo nabízejí. A co na to na všechno, na takovou uskutečněnou pohádku, řekneme my Že to vězení pro něho beztak byl veget a že když nám nepřinesl ráj na zemi, tak je to neschopnej snílek. Mně osobně a mé generaci Havel nic nesliboval, protože jsme byli ještě moc malí nebo nenarození. I tak jsem mu ale vděčný za to, čím se v našich dějinách stal a co z toho vzešlo.
Diskuze